24. června 2022
Redl versus Roedl
Někdy člověk slyší jméno, jež v něm vyvolá nečekanou asociaci. Najednou vidí něco, co nemá s aktuálním případem nic společného. Anebo přece?
O Redlovi psal už Čapek
Já bych věřil, že ten Redl skutečně maniodepresivní psychózou - jak napsalo Právo - trpí. V souladu s pokrokem lékařské vědy se ovšem dnes má říkat "bipolární porucha". Ale jinak to má pan Redl vymyšlené dobře: Když má zrovna dobrou fázi té poruchy, tak žije jako každý jiný (teď už z rozhodnutí soudu může nakládat až s částkou 100 000 Kč) a nic se neděje. O jeho zdroji obživy nebylo napsáno nic, tak asi má invalidní důchod. No a když na něj přijde ta špatná fáze, tak začne podvádět, krást a třeba i vraždit, protože ví, že je beztrestný a že se mu nic nemůže stát. Soud v Plzni mu to letos v květnu potvrdil.
Mě ovšem zaujalo ještě něco jiného - to jméno Redl. Pak jsem sáhl do knihovny pro jednu knížku a vidím, že jsem si vzpomněl dobře: Roedl - čte se Redl - byl v Čapkově povídce "Muž, který se nelíbil" (ze sbírky Povídky z jedné kapsy) defraudant, který zpronevěřil vídeňské Depozitní bance pěkný balík peněz a dařilo se mu tři roky unikat před spravedlností. "Proboha vás prosím, člověče zlatá, kde jste se po ty tři roky schovával?", zeptal se ho při výslechu strážmistr Kolda. "Buďto ve spacím voze, nebo v těch nejdražších hotelech. Tam se člověka neptají kdo je a odkud je," odpověděl Roedl.
Nu a náš pan Redl si z toho vzal příklad: když měl špatnou fázi (hrozilo, že si někdo všimne, že s těmi jeho smysly to není nejhorší) někam se schoval, zavrtal a ani nedutal. Ale když měl dobrou fázi, začal jednat: organizoval všelijaké nekalé kšefty, zapojoval do dění politiky a dokonce některé akce ozvláštnil i nějakou to drogou. Kam se za ním hrabal ten původní Roedl. Mám zato, že se historie bude opakovat i pokud jde o koncovku obou příběhů. Strážmistr Kolda tehdy řekl četníkovi Márinkovi: "Řeknu vám, mně se ten Rosner (falešným jménem Roedl) dost líbil. Docela milý člověk, že jo! Já myslím, že mu nedají víc než rok," dodal Kolda.
Nu a náš Redl to má posichrované už předem - má tu psychózu, a tak prý při soudním jednání neví, o co jde, takže ho nelze soudit, a tudíž ani potrestat. A jede se dál močálem černým kol bílých skal.
Jan Horák
Ten letošní 21. srpen
Letošní připomínka (probůh, jen ne oslavy, jak jsme také mohli slyšet z některých „rádií“) okupace naší vlasti ze srpna 1968 měla všechny znaky klasického dramatu. Každý však mohl jednotlivé části vidět jinak. Já je viděl takto:
Jan Horák
Vivat Blanka!
Tak nám ji konečně otevřeli. Pro někoho megalomanskou stavbu maskující se něžným ženským jménem, pro jiné špičkové inženýrské dílo, jež má některé dopravní tepny města zbavit dlouhých kolon automobilů. Pravda bude někde uprostřed.
Jan Horák
Humor a empatie mu byly vlastní
„Aby to ale nevypadalo, že se nechám uplácet novináři,“ řekl prezident, zasmál se a uchopil orosený půllitr. Bylo to v roce 1994 na setkání prezidentů středoevropských zemí v rakouském Alpbachu, byl teplý srpnový večer a jedno studené točené přišlo k chuti. S mou kolegyní Jitkou jsme tehdy jako akreditovaní novináři na tomto setkání pozvali Havla „na jedno“, protože po formálním jednání a před oficiální večeří si chtěl svlažit hrdlo, ale neměl u sebe rakouské šilinky. Bylo z toho sice krátké, ale hezké popovídání nejen o politice.
Jan Horák
Listopad, jenž otřásl Československem -očima bývalého redaktora ČTK
Události ze 17. listopadu 1989 vnímal každý jiným způsobem: jinak zúčastnění studenti, jinak zasahující příslušníci Veřejné bezpečnosti a jinak novináři, kteří měli informovat veřejnost. Patřil jsem tehdy k těm, kteří měli nejširší přístup k zahraničnímu zpravodajství.
Jan Horák
Pražany v metru "zalila" hudba
"Ježíšmarjá, co to zase je za šumaře? A jak to, že tu hrajou, když je to na Václaváku zakázaný?" Statný pětašedesátník se rozčiluje v podchodu uprostřed Václavského náměstí, když slyší říznou muziku, která proniká málem až do morku kostí.
Jan Horák
Tak nám zvolili Babiše
Tak nám zvolili Babiše „Tak nám zvolili Babiše,“ řekla panu Švejkovi jeho posluhovačka. „A kerýho Babiše, paní Müllerová? Já znám dva,“ odvětil Švejk. Ano, Josef Švejk zřejmě někdy bydlel v Mnichovicích ve Středočeském kraji, nebo tam aspoň kdysi pobýval. Jen proto asi zná dva Babiše, zatímco naprostá většina lidí v této zemi zná jen jednoho a to ještě jen tak trochu, hlavně z novin a televize. Teď se ovšem naskýtá šance, že lidé budou moci znát oba dva Babiše – Andreje i Miloše. Oba totiž získali křeslo poslance v dolní sněmovně našeho parlamentu. Zatímco ten první nám vytane na mysli takřka vždy, když si kupujeme chlazené kuře nebo jíme chléb z téměř kterékoli pekárny v Čechách a na Moravě (o Slezsku nemluvě), ten druhý byl až dosud známý patrně jen obyvatelům Mnichovic a širého okolí – je totiž prodejcem automobilů. Vypůjčil jsem si citát z Haškova Švejka jen proto, abych poukázal na pravděpodobnou povrchnost voličů hnutí ANO. Mnohým stačila jen pouhá shoda jmen, aby šéfa autosalonu popostrčili pomocí svých kroužků – celkem 8662 – z absolutně nevolitelného 13. místa na středočeské kandidátce ANO do jejího čela a tím poslali do parlamentu. Patrně to nebyli jen občané Mnichovic – jichž jsou necelé tři tisíce – a ani jen zákazníci autosalonu: za celou dobu podnikatelské činnosti pana Miloše Babiše jich určitě přes osm a půl tisíce není. Ne, zcela jistě mnoha voličům stačila pouhá shoda jmen miliardáře a prodejce aut k tomu, aby toho méně známého zakroužkovali. Protože, co kdyby... Je skoro zbytečné uvádět, že oba zmínění Babišové spolu kromě členství v jednom hnutí nemají nic společného. „Jistě to nějaké procento bylo, ale upřímně, od rána jsem dostával od zákazníků a známých podporující zprávy,“ řekl po oznámení výsledků voleb pan Miloš Babiš. Věř, kdo můžeš. Člověku to ale nedá a ptá se, zda podobně svědomitě a důkladně studovali potenciální voliči hnutí ANO jeho program, či zda je pouze přitahovalo líbivé heslo „ANO, bude líp!“ Jedno je jisté: Tak jako voliči ANO, měli hned jasno o jeho směřování, tak mají některá média jasno o jeho faktickém programu. Už se objevily články o budoucím „Babisconim“ a jiné, jež poukazovaly na schopnost pana Babiše (toho Andreje) změnit během pár hodin svůj názor na účast ANO ve vládě, respektive na její podporu. Na úsudky o působení poslanců ANO v parlamentu je ještě příliš brzy. Už nyní však nové politické (?) uskupení, či přinejmenším jeho šéf a předvolební heslo vyvolávají zajímavé asociace. Na internetu se objevila připomínka proslulé francouzské filmové komedie Křidýlko nebo stehýnko. Jednou z postav je v ní potravinářský magnát Tricatel, který svými průmyslově vyráběnými potravinami živí půlku Francie. Na konci filmu se však ukáže, že tyto potraviny jsou umělé, vyrobené ze zbytků či podřadných surovin. Autorům filmu divák samozřejmě odpustí trochu nadsázky. Tou druhou asociací je vtip pocházející ještě z doby vlády prezidenta Jelcina v Rusku. Když za ním přišli kolchozníci z Kubáně a ptali se „Borisi Nikolajeviči, kdy bude líp?“, Jelcin bez váhání odpověděl: „Líp už bylo.“
Jan Horák
Tohle jste přehnal, pane arcibiskupe!
Dobrosrdečná tvář, kterou takřka neopouští úsměv. Postava, která svou fyziognomií připomíná spíše sedláka než intelektuála. Jedním slovem – vlídnost sama. Zdání však klame: arcibiskup Duka dokáže být ve svém vyjadřování pěkně ostrý. Tak ostrý, že být jeho slova noži, musel by se mít člověk na pozoru.
Jan Horák
Občané a prezidenti
Tak máme nového prezidenta. Či spíše staronového. Prý už desátého. Moje generace sice nepočítala Háchu, ale budiž. Vždyť pořadové číslo není důležité. Důležité je, jak si prezident počínal ve funkci a co udělal „v zájmu všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“, jak se praví v prezidentském slibu.
9.3.2008 v 17:11
| Karma: 16,19
| Přečteno: 940x
| Diskuse| Společnost
Jan Horák
Chléb náš vezdejší
Přiznám se, že podnětem k napsání těchto řádků nebyl ani tak čas předvánoční, k němuž se dobře hodí slova z nejznámější křesťanské motlitby, ale spíše kvalita produktů našich pekáren. Dlužno dodat, že tato kvalita je nízká nejen v čase předvánočním, ale prakticky po celý rok.
17.12.2007 v 21:38
| Karma: 21,27
| Přečteno: 1927x
| Diskuse| Společnost
Jan Horák
Chrám
Praha má nový chrám, chrám spotřeby, neboli konzumu. Jmenuje se Palladium Praha a otevřeli jej 25. října v předvečer státní svátku – výročí vzniku republiky. Ale součástí oslav to zřejmě nebylo, i když se kvůli Palladiu zastavila přímo v centru naší metropole hromadná doprava – a to prosím ne na několik minut jako při novoročním ohňostroji, ale hned na pět hodin. Musí to být něco mimořádného, to Palladium, a tak jsem se tam šel podívat.
29.10.2007 v 21:32
| Karma: 11,38
| Přečteno: 922x
| Diskuse| Společnost
Jan Horák
Klausův předvolební
Byl to projev předvolební. Klausovi tajemníci (má tři, i když se funkce každého jmenuje trochu jinak) avizovali, že tentokrát bude projev jiný, ale odmítali říci, jak jiný. Byl jiný, byl vlastně celý věnovaný zahraniční politice České republiky, respektive jejím vztahům se světem. Ale svým načasováním, obsahem i strukturou to byl projev předvolební.
Jan Horák
Jak čeština bere za své
Vysokoškolští pedagogové, vědci a umělci nedávno vydali výzvu, v níž varují před poklesem úrovně vzdělanosti v České republice. Mnozí dnešní maturanti mají vážné problémy s vyjadřováním i s pravopisem, nejsou schopni řádně porozumět psanému textu, sepsat smysluplný odstavec, uvádí se mimo jiné ve výzvě nadepsané Všem, jejichž hlas je slyšet. Nedá mi to, abych se v této souvislosti nevrátil k jednomu svému téměř pět let starému textu, který již skoro zapadl, ale je dle mého soudu stále aktuální.
7.10.2007 v 13:47
| Karma: 15,20
| Přečteno: 1011x
| Diskuse| Společnost
Jan Horák
Nejsme jako oni
Kdo s tím heslem přišel jako první, nevím, ale pravdou je, že po listopadu 1989 bylo velmi populární: Nejsme jako oni. Myslelo se tím, že nová vládnoucí garnitura není jako ta stará: že není tak prolhaná, že nedělá takové levárny, že tolik nehrabe pod sebe. Už dávno víme, že to není pravda, ale v posledních dnech a týdnech jakoby se nám to připomínalo dvojnásob.
Jan Horák
Proč mám rád Vietnamce
Říkalo se jim rákosníci, žluťáci, specialisti na boj ve vysoké trávě. Vzpomínáte? Mám na mysli lidi, kteří k nám přicházeli od šedesátých let, nejprve jako studenti, potom jako učni, dělníci na výpomoc do továren a nakonec jako občané bez jakéhokoli přídomku, kteří se většinou dali na podnikání. Dnes se jim přízviska nedávají, jsou to prostě Vietnamci.
30.9.2007 v 14:10
| Karma: 23,89
| Přečteno: 1174x
| Diskuse| Společnost
Jan Horák
Do "valmezu" za čtyři
Tak jsem jel tuhle vlakem. Bezmála po čtyřech letech. Služebně, tudíž první třídou. Do Valašského Meziříčí to rychlíkem typu Eurocity trvá 3 hodiny 41 minut a stojí 555 korun, plus 60 jako příplatek za ten přídomek Eurocity. Docela jsem těšil – po těch čtyřech letech.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 985x
Jsem novinář, který občas cítí potřebu vyjádřit své myšlenky v trochu "fejetonové" formě, pro niž - jak se zdá - není v dnešním tisku místo. A trocha humoru také neuškodí, rozhodně však nechci být vtipný za každou cenu.
